Vzestup a pád železniční stanice Bratislava-Nivy

Asi nejlepší roky této důležité stanice nedaleko centra města spadají do poloviny minulého století, kdy v ní bylo hodně železničářského vzruchu nejen v podobě stálého posunování vagonů. Tehdy se ve zdejší malé topírně vytápěly parní lokomotivy, jež se výrazně podílely na rozvoji svého města, který se ironií osudu stal o čtvrt století později příčinou jejich zániku. Město bylo v té době stále rájem vinařů, byly zde pověstné bratislavské viechy na Račianské a Vysoké ulici, jež pomalu dožívaly. 
Mnozí znalci už možná vědí, o které město se jedná, jehož velkolepá přestavba byla před čtyřiceti lety příčinou zrušení železniční tratě v jeho centru a také zmíněné stanice, která se zapsala do srdcí tehdejších obyvatel. Jsme v Bratislavě, v hlavním městě Slovenska. 

Rušné provinční město
Podívejme se ještě trochu do hlubší minulosti. Bratislava byla ve druhé polovině 19. století v důsledku politického a správního vývoje v tehdejších Uhrách od roku 1849 velkým provinčním městem, kde už od roku 1840 fungovala koněspřežná dráha o rozchodu 1 450 mm. Vedla od dunajského přístaviště do obce Svätý Jur a o šest let později dorazila až do 50 km vzdálené Trnavy a jejím hlavním přepravním artiklem bylo zprvu dřevo a zemědělské produkty. Stavěna byla pro budoucí parostrojní provoz a na rozchod 1 435 mm přestavěna roku 1872. Parostrojní provoz do Trnavy začal 1. 5. 1873. První parní lokomotivy se v městě na Dunaji objevily v čelech vlaků už v roce 1848 na trati přes Devínskou Novou Ves do Rakouska. 
Teprve ke konci 19. století se padesátitisícová Bratislava stala svou výhodnou polohou při řece Dunaji a na významných komunikačních spojích hledaným místem pro průmyslové investice. Výstavba průmyslových podniků se koncentrovala po celém východním okraji města, což vedlo i k rozvoji mnoha železničních vleček a dalších tratí. Místní buržoazie se snažila ve všem napodobovat a dohnat mondénní Budapešť i blízkou Vídeň. Proto se myšlenka výstavby městské elektrické pouliční dráhy, která vznikla v roce 1890, poměrně rychle uvedla do života. Už 27. 8. 1895 vyjely první vozy na třech linkách po bratislavských ulicích na rozchodu 1 000 mm. Město se tehdy oficiálně nejmenovalo Bratislava. Do roku 1918 jeho název zněl mezinárodně německy Pressburg, maďarsky Poszony a například na cestovní mapě železniční pro země koruny české je uveden počeštěný název Prešpurk. Po vzniku Československa na podzim roku 1918 se město několik týdnů jmenovalo Wilsonovo, než si slovenské obyvatelstvo vynutilo současný název, který vznikl z nejstaršího známého názvu Braslavespurch. 

Přejmenování v 60. letech
Vraťme se ale na bratislavské železniční koleje. Koněspřežná dráha vedla od Dunaje severně na Trnavu, takže budoucí Malou stanicí už vlaky projížděly v roce 1840. Její rozšíření tedy vděčí pozdějšímu parostrojnímu provozu a industrializaci. Nová železniční stanice vyrostla v roce 1890 a do roku 1962 se nazývala Bratislava-Nové Mesto. Stala se výchozí stanicí východní tratě směrem na Žitný ostrov, která končila v Komárně, další vlaky jezdily na Trnavu. Od roku 1891 byla spojená jižní cestou přes dunajský most, Petržalku a Rusovce se stanicí Hegyeshalom ležící už na hlavní trati Vídeň – Budapešť. Stanice Bratislava-Nové Mesto obsluhovala přístav a mnoho okolních vleček a při jízdě z ní severním směrem byla první nácestnou stanicí Bratislava filiálka, která byla též důležitým nákladovým nádražím. V 60. letech 20. století se v souvislosti s výstavbou nové železniční stanice Bratislava-Nové Mesto na severovýchodním předměstí Bratislavy změnil od roku 1962 název této „Malé stanice“ na Bratislava-Nivy. 
V 50. a 60. letech minulého století žila stanice velmi rušným životem. Vlaky vozily nejen pracující, ale i lidi jedoucí něco si zařídit. Bylo to specifikum slovenského venkova. Ti co jezdili něco obstarat, používali ranní spoje pozdější, než ti, co mířili do zaměstnání či do škol. „Vybavovat“ jezdily hlavně ženy mezi čtyřicítkou a šedesátkou, a i když se nikdy přesně nezjistilo, co onen pojem znamená, projevuje se vybavování v tom, že dopravní prostředek byl obsazen hlavně hromadou žen v šátcích a sukních s kufry, koši, ranci a jinými zavazadly, která dlela na ženských klínech, zádech, v rukách, na podlaze, na sedadlech… Ženy přijížděly na bratislavskou Malou stanici na Nivách převážně z Dunajské Stredy, ze Šenkvic, z Pezinoku či z Juru. Z nádraží chodily se zavazadly do centra města pěšky, ty co to měly dál, přesedaly před staniční budovou ještě na trolejbus. 

Vzpomínky slavného herce
Železniční stanice Bratislava-Nivy byla velmi oblíbená místní omladinou pro cestování na periferie hlavního města Slovenska. Vzpomíná na to v knížce z roku 2002 Chlapci z Dunajskej ulice i herec a spisovatel Július Satinský, který v této ulici prožil prakticky celý život.

„Uprostred mesta, kúsok za dolným koncom Dunajskej ulice, bola bratislavská Malá stanica. Bola to štýlová prízemná budova z devätnásteho storočia s perónom, staničnou reštauráciou a starými gaštanmi okolo. Ponad ulicu Mlynské nivy viedol železničný nadjazd pre peších. Bol celý zo železa, schody mal drevené a pre nás, chlapcov z Dunajskej ulice, znamenal vyhliadkové miesto. Dlhé chvíle sme postávali hore pri zábradlí a pľuli na medzinárodné vlaky. Niekedy začiatkom šesťdesiatych rokov sa vykoľajil pri Malej stanici vlak a narazil do železničného nadjazdu. Ešteže sme v tej chvíli blicovali niekde inde… Na Malej stanici bolo veselo dlho do večera. Znela harmonika, na peróne sa čulo obchodovalo a doteraz mi je ľuto, že tá saroyanovská stavba zmizla. Romantické na Malej stanici bolo to, že ste si skutočne mohli kúpiť lístek  do stanice Petržalka. Ďalej nie. Ďalej už boli hranice s Rakúskom, západná hranica tábora mieru. Ďalej ste mohli cestovať len s cestovnou doložkou. Chlapci z Dunajskej neboli ani plnoletí a tak si kupovali za štyridsať halierov lístek na vlak do Petržalky. Viete, čo to bolo prejsť ponad Dunaj v kupé tretej triedy? Ako malí chlapci sme mali v praxi preskúšané všetky krátke mestské trate. Chodili sme vlakom i na Železnú Studničku, do Rače i do Vajnor. Z Malej stanice sa chlapčiská vozili na veľkú stanicu a ti smelší prestúpili do osobného vlaku na Devínsku Novú Ves. Najdlhšie sa cestovalo vlakom do Senca. Cez víkendy chodil do Senca špeciálny kúpaliskový vlak. Kto sa nechcel ísť kúpat do Senca, vystúpil při vode vo Vajnoroch. Boli taký lenivci, ktorí šli vlakom z Malej stanice len po Tehelné pole. Cesta do Senca stála korunu dvadsať. Pre chlapcov z Dunajskej ulice boli tie kratučké cesty vlakmi krížom-krážom cez Bratislavu a okolie eldorádom a pacifikom dohromady.“ 

I já mám vzpomínky na tyto tratě. Jednak v ulici Dostojevského rad, kudy vedla z Malé stanice ona jednokolejná dráha na druhý břeh Dunaje, bydlela před druhou světovou válkou má matka s rodiči i sestrou a vyprávěli mi o parních vlacích pod jejich okny. Ale také jsem se po této trati koncem 60. let párkrát vlakem projel. Vždy mne před vjezdem na železný příhradový Starý most uchvátil pohled na řady červených tramvají stojících na dvoře vozovny v Martanovičově ulici. Než vlak přejel po mostě Dunaj, šinul se těsně kolem tramvajové remízy. Dnes není po vozovně památky, ustoupila rozvíjejícímu se modernímu městu stejně jako nádraží se svojí tratí.

Smutný konec
A jak vlastně dopadla Malá stanica neboli nádraží Bratislava-Nivy, odkud kdysi vyjížděly všechny vlaky na Komárno, něco málo na Galantu a Trnavu, ale i mezistátní do Rakouska a Maďarska? Železniční provoz přes několik úrovňových přejezdů ve městě se stal brzdou ostatní dopravy, a tak byly tratě postupně přeloženy. Bylo to tu podobné jako kdysi s vlečkovými provozy v pražských Holešovicích a Bubnech. V roce 1962 přijel poslední vlak z Komárna, v roce 1972 skončila osobní doprava ze zadunajských Rusovců u maďarských hranic, o rok později i z bratislavské filiálky a význam stanice Nivy poklesl. Zůstal jen místní nákladní provoz, jelikož z Niv byla obsluhována vlečka vedoucí po ulici Mlynské nivy s odbočkami do různých podniků.
Po zrušení přeložky z nové bratislavské ústřední nákladní stanice ke Starému mostu v roce 1983 se začala stanice Nivy likvidovat. V roce 1984 byla zbourána budova, o rok později vytrhána poslední kolej až ke Starému mostu. Východně od zrušené stanice bylo otevřeno autobusové nádraží a její kolejiště se proměnilo v obytnou čtvrť. Dnes se tato část Bratislavy velice dynamicky rozvíjí.  
Uplynulo již 40 let, co byla z map vymazána dráha jižně od stanice Bratislava filiálka, přes nádraží Bratislava-Nivy, ulicí Dostojevského rad až k Martanovičově ulici u Starého mostu. Bratislavské plány do budoucna, co udělat se zbytkem nepoužívané železnice v centru města, skončily u ledu. Plánovalo se obnovit její význam hlavně tratí pod povrchem země, čím by stanice Bratislava-Nivy byla obnovena pod zemí. Vzhledem k její rentabilitě a vysokým nákladům byl projekt v současném půlmilionovém městě pozastaven.